jako noční tvor nemá křeček moc dobře vyvinutý zrak.
Vnímání tvarů a barev je patrně pouze nedostatečně rozvinuté.
Naproti tomu je křeček se svými po stranách posazenými kulovitými oči schopen jedním pohledem zachytit celé své okolí.
Křeček má opravdu široký rozhled - asi 110˚.
Na naše poměry je křeček poněkud krátkozraký, na vzdálenost větší než 1 metr je již stěží schopen rozeznat kontury.
Pohyby, třeba blížícího se nepřítele, ovšem je schopen rozeznat na větší vzdálenost.
Na denním světle je křeček téměr slepý. To také vysvětluje jeho často pozorovatelnou lekavost, ocitne-li se náhle v neznámém prostředí.
Čich:
stejně jako my poznáme člověka podle jeho vzhledu, ukládá si křeček do paměti vzory pachů a s jejich pomocí, pak i po dlouhé době rozezná příslušníky stejného druhu, nepřátele i své chovatele.
Páry nebo příbuzenstvo se rozeznává podle skupinového pachu, který i přes jejich přirozené agresivní sklony zajistí mírné chování.
Potravu je křeček schopen ucítit na velké vzdálenosti.
Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa.
Díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i po tmě.
Sluch:
schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku.
To jim neslouží na obranu proti nepřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání.
Tak mohou všechny mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň.
Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará.
Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát.
Hmat:
stejně jako hmatové vousky slouží rovněž jemné chloupky na bocích a na předních i zadních končetinách k orientaci v noci.
S pomocí těchto speciálních chloupků a vousků je křeček schopen vnímat překážky, které se mu postaví do cesty.
Kromě toho mu také pomáhají lépe odhadnout, zda je pro něho otvor či průlez dostatečně široký.