Zvuky činčil

Zvuky činčil

  Tokání

Když je samice "vášnivá", uchází se o ní samec klidně znějícím tokavým zvukem a opětuje tak samici jeho připravenost k páření. Samec přitom drhne svou zadní částí o zem a vrtí nápadně ocasem sem a tam, přičemž vytváří švitořící zvuk. Takto začíná živý hon po kleci, přičemž samec znovu a znovu zkouší pokrýt samici. Toto však samici ale nejdřív odrazí (ozve se tísňový zvuk) a prchá před ním. Konečně se chce nechat dobývat než si ho k sobě pustí. Při tomto celém rituálu se spolu činčily živě baví a používají přitom kontaktní a dorozumívací zvuk v různých barvách a variacích. Dokud samice ještě není připravena k páření, zabrání v tom samci tím, že se bleskurychle otočí, postaví se na zadní a pohrozí mu zuby. Samec se potom cítí uražený a běduje napůl bolestně, napůl zlostně. Toto troubení zní stejně jako "mlhový" roh.

Zvuky samce po "tom"

Po úspěšném páření vydává samec pár minut podivně vysoký a ukvičený zvuk. Přitom je ještě celkem rozčilený a zní to, jako by byl ochraptělý nebo by měl škytavku. Hned potom sedí pár těsně schoulený u sebe na poličce a spí.

"Kontaktní" zvuk

Pár činčil se dorozumívá většinou tichým jemným zvukem, který zní jak spokojené brumlání/chrochtání. To potvrzuje sounáležitost obou zvířat. Mám často dojem, že tento zvuk působí velmi konejšivě na zvířata jedné skupiny. Není vzácností slyšet toto tiché brumlání, pokud samotná činčila dřepí na poličce a touží po společnosti.

Vábení a žebrání

Vábení používá činčila vždy, když něco chce nebo něco hledá, např. pokud žebrá o pamlsek nebo pokud chce z klece a to chtějí mé činčily prakticky pořád, když stojím před klecí. Pokud jsou mé činčily při výběhu od sebe vzdálené nějaký ten metr a jedna neví, kde je ta druhá, reaguje krátkým a starostlivým voláním, které často opakuje.

Zvuky mláďat

Kontaktní zvuk mláďat Když činčilí máma očichá své mladé (nos na nos), oni na to odpoví velmi hlasitým dlouhým kvičením. Tím signalizují matce, že by se chtěla ohřát a mazlit se. Matka na to reaguje tichým chrochtáním a olizuje mláďatům opatrně uši. Pokud se mládě opět škrábe matce pod břicho a pod jemným kožichem hledá cecíky, sevře si matka mládě mezi přední packy, otočí ho na záda a myje ho jazykem. Mezitím, co si matka potichu chrochtá, zpívá si mládě veselým kvičivým vysokým tónem.

Další zvuky mláďat

Mladé činčily jsou mnohem výřečnější než dospělá zvířata. Mezitím, co hledají ochranu u mámy, často se koná rušná rodinná konverzace. - ospalé mládě a spokojené pod ochranou mámy - stejné mládě po probuzení (ještě unavené).

Varování a poplach

Varování

Pokud slyší činčila neobvyklý hluk nebo něco neobyčejného vidí a neumí si to zařadit, reaguje řetězcem krátkých a hlasitých volání (5 -15 krát za sebou). Přitom je velmi napnutá a vzrušená a má velký strach. Tento křik se podobá vysokému štěkání a zní trochu jako <<üätt – üätt – üätt – üätt>>. Ve volné přírodě slouží tento zvuk jako poplach pro celou kolonii a varování před určitým nebezpečím (warn1.wav zde je činčila neklidná kvůli vzdálené oslavě s ohňostroji). Každá nová činčila reaguje na své nové okolí často takovým voláním, všechno jí přijde cizí. Ale časem, když si činčila na nové okolí zvykle a stane se krotkou, slyšíme varovné volání jen vzácně. Činčily mají velmi dobrý sluch. Když např. někde bouchnou dveře od auta, nebereme to my lidé prakticky na vědomí, jelikož jsme na to zvyklí. Činčilám se tento zvuk zdá – vždycky je pak ještě chvíli ticho – cizí a hrozivý a začnou mít strach. Oproti tomu hudba (i hlasitější) je obvykle nevyděsí. Tu a tam můžeme pozorovat, jak činčila takto štěká i ve spánku. Častěji potom slyšíme pouze ojedinělé volání a zní to trochu nevlídně – tak jako by činčila chraptěla. Jsem si absolutně jistá, že činčily příležitostně sní a cizí zvuky do jejich snů "zasadí" – jako my lidé. Zdá se, jako by občas měly noční můry.

Krátký poplach

Při nějakém zvuku, který si činčila neumí zařadit, vytuší akutní nebezpečí a uteče tak rychle, jak jen to jde, u čehož 1x hlasitě zakřičí. I když zvířeti není v takové situaci do smíchu, vyzní tento zvuk opravdu legračně.

Výkřik ze strachu

V extrémních situacích reaguje nervózní a vyplašená činčila dlouhým pronikavě znějícím výkřikem. Od krotké činčily se tento výkřik slyší jen velmi, velmi vzácně. Činčily používají tento výkřik i tehdy, pokud je něco bolí, např. když dospělá činčila mládě šlápne, nebo pokud spadne mládě z poličky.

Nesnáze a obrana

Zvuk "Ke mně ne"

Tento zvuk používají mláďata už od mala a uchovají si ho po celý život. Použijí ho pokaždé, když chce činčila od sebe odlákat jiná zvířata nebo se cítí stísněně nebo se bojí, že bude někým umačkána a pošlapaná. Tento zvuk signalizuje ostatním zvířatům, že je nevinná a bezbranná (chudák a malá činčila). Zvuk v nesnázích Cítí-li se činčila obtěžovaná od jiných, odpoví nervózně energickým zvukem. Typickým způsobem přešlapuje na misce s jídlem, kde se chce činčila nažrat. Tento zvuk signalizuje ostatním zvířatům, že by měli zmizet. Zůstávají-li netečnými a budou-li dál dotěrní, odpoví utlačované zvíře rázným obranným zvukem.

Rázná obrana

Zvuk při obraně je velmi energický, hlasitý a krátký výkřik a znamená tolik, jako "jdi do prd...e!" nebo "Au! Nech mě být!" Někdy používá kojící činčila tento zvuk, pokud mláďata sají velmi silně nebo pokud jí ostrými zoubky kousnou.
Na farmách a zverimexech můžete ojediněle pozorovat zvířata, která tento hlasitý zvuk používají často a opakují ho, když se přiblížíte ke kleci jen na vzdálenost menší než 1 metr.

Vztek a hněv

Pokud má činčila v jednom vrhu mnoho mláďat, řekněme 3 nebo 4, může část mláďat u jednoho cecíku převažovat. Obzvláště pokud matka nemá dost mléka. (činčily mají 6 cecíků a může se vlastně zdát, že to stačí). Poté hladová mláďata bojují, přičemž se kolmo staví na zadní a hrozí zuby a zkoušejí svého protivníka porazit. Konce konců zápas pěstmi v ringu, při němž ale nikdo nebude zraněn. Při těchto rodinných sporech se může matka dobře naštvat. Na to reaguje hlasitým hlukem, který zní trošku jako vrčení. Nezřídka se u toho postaví na zadní a postříká hádající se mláďata močí, aby je od sebe rozehnala. Toto obranné a výhružné chování koneckonců používají také dorůstající zvířata navzájem, pokud se cítí ohrožená. Bázlivá a ustrašená činčila reaguje rovněž stříkáním moči, pokud se hodně přiblíží lidská ruka.

Klapot zubů

Pokud bude činčila obtěžována jedincem stejného druhu a postaví se na zadní a přitom vrčí, často klape zuby, aby ostatním hrozila. Ale dělá to i při jiných situacích: např. sedí po jídle tiše v kleci a skřípe zuby, připadá mi to jako určitý druh zubní hygieny.

Činčila ikona.
Sekce: Činčila


2008 - 2024 (c) Zviratkodoma.cz

TOPlist